Freycinet NP s údajně nejkrásnější pláží světa

31. květen 2010

Den předposlední, den nicnedělání a nicnemusení.

Předposlední den našeho cestování po Tasmánii jsme si dali pohodu na pláži u moře. Prostě jsme nic nedělali, nic nemuseli, nikam nejeli a nic neřešili. Jen si užívali australského léta uprostřed evropské zimy. K večeru jsme se pak přesunuli směrem na sever blíže k národnímu parku Freycinet, rozkládajícímu se na stejnojmenném poloostrově. Nakonec jsme ale zakempili ještě cestou u moře, pro změnu na pláži.

Neuvěřitelný východ slunce

Když jsme usínali, říkal jsem si, že by bylo supr dát si budíka na východ slunce. Ale vzhledem k tomu, že to bylo za nepříjemně málo hodin, jsem to neudělal. Každopádně jsem se před východem vzbudil a donutil se vylézt ze spacáku, připravit kameru na stativ a fotit. A rozhodně to stálo zato!

Slunce vylezlo přesně mezi těmi dvěmi ostrovy v dálce. Takový štěstí že budeme mít jsem teda fakt nečekal. Kdybychom hledali kempovací místo tak, aby východ nám vycházel nad moře, určitě bychom tohle nenašli.

Zkoušel jsem různý možnosti focení a položit foťák se prostě nedalo, takže z toho vznikla hromada takových a ještě dalších fotek. Opět se začala ozývat baterka, párkrát jsem na ní dýchnul a zase jí to ještě na pár fotek pomohlo, tady se prostě krotit nešlo. Uvažuju o poskládání pár kalendářů na příští rok a pár velkoformátových tisků vybraných fotek, ať už zvěř, příroda, nebo právě východy a západy slunce na jižní polokouli. Pokud byste o něco takového někdo měl zájem, budu rád když mi napíšete a usnadníte mi tím rozhodování a počty (rodeista zavináč h2omaniaks.com)

Národní park Freycinet

Při snídani jsem zjistil, že většina z nás tenhle úžas sledovala. Když jsme dosušili věci a dovyklepali písek ze všeho, vyjeli jsme dál směrem na národní park Freycinet, což je poloostrov, jehož kousek byl ráno naproti nám (na fotkách ten levej).

Freycinet je národní park ležící na východním pobřeží Tasmánie a rozkládá se na poloostrově Freycinet Peninsula (nečekaně), na ostrově Schouten Island a pokračuje taky kousek po pobřeží ještě. My vyrazili na tu část na poloostrově, kde je hned několik poměrně vyhlášených a všemi chválených treků.

Wineglass Bay – jedna z 10ti nej pláží světa

Nakonec jsmevybrali okruh přes vyhlídku a přes pláž Wineglass Bay, která údajně patří mezi 10 nej pláží na světě. No, kdo by to nechtěl vidět, žejo.. Už na parkovišti u výchozího místa na treky bylo jasné, že Freycinet je hodně oblíbený. Ze začátku bylo i poměrně dost lidí, ale největší část z nich naštěstí šla právě pouze na vyhlídku na tu úžasnou pláž.

Právě i k této vyhlídce vede připravená cesta, dál už jsme pak pokračovali po pěšině bez zástupů lidí. Vyhlídka samotná byla fajn, výhled přesně tak jak to je na všech pohledech a prospektech s touhle pláží, i já jsem si samozřejmě udělal fotku jako všichni ostatní. Škoda ale, že nebylo odkud vyfotit tu vyhlídku, protože se na ní skoro čekala fronta a vládlo na ní hotové foto šílenství všech turistů…

Napsat o nějaké pláži, že patří mezi 10 nej na světě je jednoznačný návod, jak lidi naprosto zlbnout a zbláznit. Muj názor na tu pláž, i když jsme na ní pak došli, je takovej, že byla hezká, to rozhodně. Ale v Tasmanově národnim parku na Zélandě takových a i podstatně hezčích a menších pláží jsou desítky. A můžete si najít prázdnou, jen pro sebe.. Což na Wineglass Bay uplně prázdno teda nebylo. Samozřejmě i v Tasmánii určitě jsou jiné, písečné a hezčí. Ono, těžko hodnotit, která je „hezčí“..

Vše jednou končí

Dost bylo nejkrásnější pláže, z té jsme nás čekaly ještě asi 3 hodiny chůze zpět na parkoviště, protože jsme se nechtěli vracet stejnou cestou jako jsme přišli a kudy chodí právě většina lidí. Tady už jsme šli v podstatě sami.

Večer nás ještě čekal přejezd směrem k Launcestonu, protože už další den letíme všichni, teda skoro všichni, pryč z téhle úžasné země. Věřte nebo ne, poslední den se Matějovi podařilo vytáhnout pár ryb. Ale jen celkem malých. I tak ale chutnaly. Dokonce jedna, kterou pustil, protože byla moc malá se nechala chytit ještě jednou. Tak tam ty rybky byly ochotný a chtěly nám udělat poslední den radost.

Příštím, nakonec tedy jedenáctým, dílem oficiálně zkončí tenhle můj seriál a „vrátím“ se na Zéland, kde mě mimochodem hned po příletu přivítala vlna Tsunami.

Chceteli se vypravit i do tasmanského podmořského světa, mrkněte na dva články „nejen o potápění na pobřeží Tasman peninsula“ na našich domovských h2omaniaks.com

Text a foto: Tomáš Mähring, H2Omaniaks production