Mountfield National Park a Tasmanská zvěř

23. květen 2010

Ptakopysk, co se nerad fotil

 

Ráno jsme zabalili a přejeli jsme do Mountfield národního parku, kde jsme se rozprchli na různé okruhy, někteří na kratší, někteří na tu nejdelší variantu. Cestou u potoka jsme viděli i ptakopyska, kterej tu je vidět asi nejmíň takhle volně. Ale než jsem vyndal kameru, stihnul uplavat a schovat se. Ostatní s foťáky dopadli stejně. Ale co, hlavně že jsme ho viděli.

 

Obří všemocné Eukalipty

 

Všude kolem rostly obřích stromy Eukaliptu, kterými byl taky celý les provoněný. Eukalyptus neboli Blahovičník pochází právě z Austrálie a z Tasmánie. Dorůstá až 80 metrů výšky a je neuvěřitelné, co všechno dokáže. V Austrálii ho tamní domorodci považují za všelék již od nepaměti.

 

Za pomoci blahovičníku léčí nachlazení, horečku, revma a také úplavici. Pozitivně působí na dýchací cesty, podrážděné sliznice a kašel. Má také zahřívací účinek. Působí protizánětlivě a protiparaziticky, podporuje vykašlávání a snižuje hladinu cukru v krvi. Je to velice účinný antibakteriální prostředek, který se užívá při infekcích a průduškových onemocněních.

 

Může ale i škodit, pokud jsou jeho silice užívány vnitřně, může otrávit. A taky může škodit, pokud procházíte lesem blahovičníků, nebo eukalyptů, chcete-li, je po dešti a fouká. Protože jak rychle roste, rychle mu také odrůstá kůra a ve větru se obří větve lámou a padají vám na hlavu. Mezi ty, kdo ho mají opravdu rádi, patří třeba taky koaly. Dál cestou jsme taky několikrát potkali zvědavé klokánky, ale ptakopyska už žádného.

 

Noční výprava k jeskyni

 

Na noc jsme přejeli k Junnie cave, kde měla od minula vyhlídlé spací místo Anča, která už tu byla. Spací místo to bylo každopádně fajn, u potoka, v lese, pěkně schovaný. Večer jsme seděli u vínka a rozebírali zážitky z minulých 10 dní strávených na řece, jakoby v jiném světě. K jeskyni Junnie, která byla asi 600m od našeho spaní jsme vyrazili nakonec jen dva, s čelovkama a s foťákama.

 

Samotná jeskyně byla veliká díra (nečekaně), ze které vytejkal potok a kde byl krásný spací plácek! „Sakra, tak to je fakt škoda, že jsme sem nešli všichni dřív!“ Jediný, co tu snižovalo luxus spaní byl všudepřítomnej jíl nebo nějaký jiný mazlavý bláto. Jo a možná taky speciální Tasmanští jeskynní pavouci (žijí pouze zde).

 

A jeskynní kobylky. Když jsme zhasli čelovky, tak se ukázali taky svítící červi Glow worms, stejní jako na Zélandě, takže při zhasnutých čelovkách člověk měl pocit, že je vlastně venku pod jasnou oblohou – červi také svítí modře, jako hvězdy.

 

Přehled zvířat charakteristických pro Tasmánii

 

Další den ráno jsme vstali celkem brzo (v porovnání s posledními dny na Franklin) a přejeli do nedaleké „zoo“ místních tasmanské zvěře. Teda ono zoo, taková zoo nezoo, třeba klokani tam poskakovali volně. Papoušci nás zdravili svým „helou“ z klecí, a ostatní zvířata měli výběhy pod otevřenou oblohou – koaly, emu, vombati a hlavně konečně taky Tasmanští čerti! Po souboji Gagy s jedním čertem o její foťák nás správce upozornil, ať dáváme bacha, že mají 4krát větší stisk než pitbull. No, je vidět, že pouzdro Gagy odolnýho foťáku opravdu něco vydrží :)

 

Spouště nestíhaly cvakat, přeci jenom čerta jsme možná jednou v noci slyšeli, ale jinak asi taky nejsou až tak častým zviřátkem. I když na silnicích jsme potkali i ceduli „pozor na čerty“ myslim. Ale to je stejný jako na Zélandě pták kiwi, toho jsem v přírodě taky ještě neviděl a u silnic jsou na cedulích…

 

Tady bych vydržel celý den jen fotit. Jediné, co mě donutilo odejít byla blikající baterka foťáku, včerejší experimenty v jeskyni s bleskem ho trochu vyčerpali a přeci jenom chci fotit ještě další dny.

 

Hlavní město Tasmánie - Hobart

 

Kolem poledne se teda konečně vydáváme na cestu a přesouváme se do hlavního města Tazy a zároveň druhého nejstaršího města Austrálie, do Hobartu. Prošli jsme přístav, mrkli do národního musea a u moře si dali čerstvý ryby s hranolkama přímo z kuchyně na lodi na vodě. Večer jsme se přesunuli na úplný jih na Tasman Peninsula do Tasman NP kam se vypravíme v příštím posledním díle deníčku.

 

Další fotografie a podrobnější deníček vždy doplněný zajímavým infem o zvířatech, zemi, historii, řece… čtěte každé úterý a čtvrtek na www.h2omaniaks.com.

 

Text a foto: Tomáš Mähring, H2Omaniaks production