Capoeira v Čechách

Abychom pochopili o jaké bojové umění (či sport) se jedná, bylo by asi nejlépe odcestovat do Brazílie, kde se capoeira zrodila, a dnes je jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších sportů dětí, mládeže, dospělých, ale i starší generace. Po 300leté historii, během které se capoeira měnila z jakýchsi „tanečků“ afrických otroků, které měly kamuflovat přípravu a trénink těla, v obávanou formu boje či sebeobrany, a kdy byli její přívrženci pronásledovaní a capoeira se stala nelegální, ji v roce 2008 Brazílie prohlásila za své kulturní dědictví a tím ji zařadila např. k národnímu tanci samba či k jiným historickými a kulturními památkami všeho druhu.

Tradiční definice tohoto sportu mluví o bojovém umění s prvky tance a akrobacie, jehož nedílnou součástí je hra na tradiční brazilské nástroje (berimbau, atabaque, pandeiro, agogô, atd.) a zpěv, totiž ústní tradice nesoucí přes staletí odkaz významných legendárních vůdců a postav capoeiry, její podstatu a africké kořeny, které jsou dodnes jejím základním rysem.

Capoeira je kolektivní sport a společenství capoeiristů fungují jako velké sítě přátel, mezi nimiž však panuje jistá hierarchie. Podobně jako v jiných bojových uměních, symbolizují postup v hierarchii speciální barevné pásky, které se žákům obřadně předávají obvykle jedenkrát do roka v průběhu velkého setkání za přítomnosti významnějších profesorů.

V té době získal možnost spojit s capoeriou svůj koníček, divadlo, když mu nabídli roli v divadelním muzikálu Bisouro Cordão de Ouro, hře o legendární postavě bahijského capoeiristy Besoura (Brouka), kterou napsal Paulo César Pinheiro a od roku 2007 slaví úspěchy na prknech divadel celé Brazílie. Hra nechává diváky nahlédnout do starých časů černých otroků, jejich pánů a zázračných útěků capoeiristy s nadpřirozenými schopnostmi. Mimochodem za upozornění stojí film Bisouro, který má počátkem listopadu svoji premiéru v brazilských kinech a který zpracovává tutéž tematiku. Snad právě on by mohl českým divákům přiblížit čarovné bojové umění capoeira.

Gilberto Santos da Silva dnes vede v České republice skupiny v Praze a Plzni a na českých žácích si cení především toho, že jsou schopni se capoeiře věnovat naplno a mnozí dodržují disciplínu důkladněji než brazilští žáci. Oproti Brazílii je tu ale mnohem větší zájem ze strany žen. „Možná tu muže odrazuje hudba a zpěv, je to však škoda, protože ty právě dodávají capoeiře onu energickou atmosféru a poskytují možnost vyniknout i méně talentovaným žákům, kteří se tak mohou projevit v hudbě či zpěvu, a jsou pak neméně oceňováni… Capoeira je jiná než ostatní sporty, není zaměřená jednostranně a nejde při ní o individuální úspěchy, je to hra, capoeira se hraje. Capoeira pro mě také představuje cestu, cestu životem, filozofii života. Člověk se učí spadnout na zem a znovu vstát, učí se hrát si, ne chtít zvítězit, učí se vycházet s lidmi a poznávat nové horizonty. Capoeira je život.“ Jeden rozdíl však Gilberto zmiňuje jako zásadní, a to fakt, že tu capoeira teprve zapouští své kořeny, že se tu musí stavět tak říkajíc na holé pláni. Afrobrazilská kultura je tu něčím naprosto novým. Tradice, legendy a brazilský folklor si však žáci jsou do jisté míry schopni osvojit, stejně tak jako se většina brzy naučí zpívat portugalsky refrény písní. Dalo by se říci, že se tak capoeira stala nejvýraznějším nástrojem šíření brazilské kultury a portugalského jazyka do celého světa a svou magickou energií učarovala a strhla nečekané množství zájemců. „Capoeira nám dává pocit sounáležitosti s ostatními, rozšiřuje obzory, spojuje světy, přenáší nadšení, radost ze hry a udržuje tělesnou kondici v rovnováze,“ dodává Gilberto.

Jednou z aktuálně největších a nejvýznamnějších skupin v Brazílii a ve světě je Abadá Capoeira (se sídlem v Riu de Janeiru), kterou v roce 1988 založil Mestre Camisa, hlava a základní hybný prvek celého komplexu, který se v posledním desetiletí neuvěřitelně rozpíná do celého věta (skupinu Abadá najdeme např. v Japonsku, USA a ve většině států EU).

Právě ke skupině Abadá Capoeira se v 16 letech Gilberto připojil a s ní začal trénovat pod vedením profesora Taturany. Je na místě poznamenat, že se jedná o přezdívky (Laboriô, Camisa, Taturana), pod nimiž členové vystupují a jsou známí v rámci skupiny. Od profesora Taturany pak získal základy capoeiry, základy hraní na nástroje a celkové filozofie školy, což později dovršil získáním modrého pásku, který ho jakýmsi způsobem „graduoval“ neboli povýšil, čímž ho mimo jiné oprávnil k výuce capoeiry. Samozřejmě modrý pásek je jen první počáteční stupeň pro ty, kteří se capoeiře chtějí věnovat celistvě a chtějí ji vyučovat. S tímto úmyslem tedy Gilberto začal učit vlastní žáky, děti a vedl hodiny pro tělesně postižené. Jak sám říká, „ Capoeira je univerzální sport, který mohou praktikovat všichni nehledě na věk nebo fyzické dispozice.“ Sám ale pokračoval také v trénincích u samotného Mestre Camisy v jádru Abadá (ve čtvrti Humaitá v Riu) a následně postoupil o další dva pásky vzhůru.

V české republice samozřejmě Gilberto není jako učitel capoeiry sám, velká skupina Abadá funguje také pod českými trenéry např. v Brně, v Karlových Varech či v Novém Jičíně, nepočítaje ostatní skupiny: Candeias, Ache Figur Team, Coração atd.

Noví zájemci jsou srdečně zvaní na tréninky, Gilberto doufá, že se mu podaří v České republice vybudovat solidní základy Abadá a že ve spojení s ostatními brazilskými profesory Abadá z Německa, Rakouska, Polska a ostatních států bude skupina fungovat podobně jako v Brazílii.

Linda Růžičková