Honzovy nejtěžší chvíle

Konec závodu zastihl Honzu nedaleko Matterhornu dalšího otočného bodu. Tam jeho pouť skončila. Honza byl připraven   pokračovat v cestě nonstop až do poslední vteřiny závodu, tak jako v roce 2007, kdy dokázal jít 36 hodin v kuse a poslední   dvě hodiny ještě běžel. V minutě, kdy závod skončil Honza padl do trávy zcela vysílen.

S vědomím že opět podstoupí toto neskutečné trápení   Honza pokračoval po cestě do městečka Pacetto, kde cesta končila. Tady na Honzu čekal David s novými informacemi   a údaji o pořadí jednotlivých závodníků před ním. Honza se v tento okamžik   nacházel v nadmořské výšce 1350m a bylo 21hod. Honza s Davidem zvažovali všechny varianty dalšího postupu. Podle Davidových informací byl další postup možný pouze přes zasněžené úžlabí k nástupu na ledovec, tam nazout mačky a pokračovat dál až do výšky 3520m, kde každý krok trvá dvakrát tak dlouho než normálně a kde již začínají značné obtíže s dýcháním. Honza měl toho dne cca 45km v nohách a celkově do té doby ušel asi 630km. Bylo jasné, že sám v cestě rozhodně pokračovat nemůže. David zajistil horského průvodce, který byl ochoten absolvovat tento riskantní noční pochod, ale tím ještě vše nekončilo. Časový odhad Honzova postupu byl následující: zhruba   4hod.vysokohorského výstupu k chatě Sella  tam cca 2hod. spánku, pak další cca 2hodiny   stoupání do průsmyku passo Iorio (3499m) a odtud 4-5hodin sestupu po ledovci do Zermattu (cca1600m). Tam byl předpokládaný konec Honzova putování. Dál by se podle všech výpočtů nebylo reálné dostat. Jednotlivé pozice závodníků, kteří byli podle počítače sice jen pár kilometrů před ním, byli ale ve skutečnosti   mnohem dále. Nacházeli se v jiném údolí a jejich cesta na to samé místo byla rozhodně jednodušší ,   jelikož stoupali po normální turistické cestě. Po nekonečném propočítávání a ověřování si všech předpokladů neustále vycházelo, že i kdyby Honza, který byl již značně unaven, absolvoval tento velice těžký výšlap, v lepším celkovém pořadí by si nepolepšil. Honzovi nastaly asi nejtěžší chvíle, z celého náročného závodu. Jeho touha,  vnitřní přesvědčení   a veliká zodpovědnost nezklamat všechny ty , kteří jeho počínání   sledovali na internetu   ho hnali dál. Rozum a fakta  ale hovořili jasně. Jediný s kým ještě Honza v tuto chvíli bojoval, byl Tom Payne (GBR), který byl 13km za Honzou a bylo jasné, že dřív nebo později musí dorazit na stejné místo.  Po velice těžkém rozhodování nakonec Honza uznal, že další postup již nemá cenu a že vše, co by musel podstoupit, by stejně k ničemu nevedlo. Honzův velký sen dostat se přes celé Alpy až do Monaka a tam si vychutnat nádherné chvíle při šumění mořských vln, se pomalu rozplýval a Honza se jen velice těžce smiřoval se skutečností, že je po všem a že nebude moci bojovat do poslední chvíle závodu.

První  místo v obsadil Christian Maurer( SUI), který se prohnal Alpami jako větrná smršť. Na druhém místě skončil Alex Hofer (SUI ) a   třetí místo vybojoval Honza Rejmanek (USA). Po ukončení závodu se všichni   dopravili do Monaka na oficiální vyhlášení vítězů a na závěrečný večírek,kde panovala velice přátelská atmosféra. Všichni si oddechli, že tento neuvěřitelný závod se obešel bez vážnějších zranění (nejhůře dopadl asi Martin Muller, který posílal pozdravy z nemocnice, kde musel podstoupit operaci   jedné z nártních kostí) a že si závodníci z tohoto zápolení odnáší nezapomenutelné zážitky a jedinečné zkušenosti. Proslýchá se, že další závod se bude opět konat za dva roky a při otázce zda se Honza zúčastní i roce 2011, Honza odpovídá:   „je příliš brzy na to, abych věděl odpověď. Závod se změnil ve vysokohorský dostih a stává se závodem profesionálních letců. Trochu se zapomíná   na závodníky na posledních příčkách, kteří sem přiletěli například z Austrálie nebo Venezuely a kteří zde ze sebe vydávají úplně vše, stejně jako ti na prvních místech. Nemyslím si, že pravidlo vyřazování posledního závodníka je ku prospěchu závodu. Na druhou stranu vím, že je v lidských silách dostat se až do cíle a že při troše štěstí je to docela reálné. Můj sen dostat se až do Monaka stále zůstává nesplněn. Do dalšího závodu je ještě spoustu času, takže uvidíme…“

Děkujeme všem za podporu v tomhle závodu, za všechny SMSky , E- maily a   vzkazy   v našem diáři. Při těžkých chvílích to byla síla a energie, která nás posouvala dál.

Ještě jednou „velký dík“!!! 
Honza, David a Radka