Lago di Coma - Zakázané prostory

29. červenec 2009

Honza Škrabálek stále postupuje směrem k Monaku.

Takové nádherné ráno, den stvořený pro létání a Honza zase pochoduje. Ne že by nechtěl provětrat svoje unavené tělo, ale bohužel zase jsme v místech omezeného prostotu. Kolem jezera Lago di Como je opět zakázaný letový prostor kvůli letišti. V těchto místech byli diskvalifikováni Toma Coconea (známý to běžec ze závodu v roce 2007) a Helmut Eichholzer, kteří, i když jen minimálně, prolétli tímto prostorem. Honza tedy volí cestu po zemi. Let na padáku by mu postup rozhodně neurychlil, naopak by mu mohl život spíše znepříjemnit. Jeho fyzická kondice je neuvěřitelná, kromě velkého puchýře na patě a několika malých na prstech, Honzu naštěstí nic zásadního netrápí. Na rozdíl od Toma Payene(GBR), který se neustále pohybuje v našem dosahu, a který má veliké problémy s úpony achilových šlach, silnou bolestí kolen a velkým otokem kotníku. Jeho celkové vyčerpání je značné a jen jeho vůle jít dál ho posunuje vpřed.

Postupně se k nám dostávají zprávy ze Christian Maurer (SUI) je jen pár kilometrů od cíle a že je velice pravděpodobné že během dneška nebo zítřka dopoledne, přistane na vytoužené molo v moři poblíž pláže v Monaku. Pro ostatní závodníky to znamená, že od tohoto okamžiku, mají 48 hodin na to, dostat se do cíle, nebo co možná nejblíže k cíli. Po uplynutí této doby se pořadí určuje podle jednotlivých pozic závodníků na trase. Pro Honzu to znamená zvolit taktiku postupu vpřed tak, aby v okamžiku ukončení závodu byl co nejblíže ose závodu. Je jasné, že do cíle to za dva dny nemá šanci stihnout, tak teď začíná boj o konečné pořadí.

Honza i Tom mají podobnou výchozí pozici. Volí podobnou taktiku, takže se shodli na tom, kudy povedou jejich další kroky. Nejkratší cesta do Švýcarska vedla z Donga (201m) do Giubiasco (209m) nedaleko Bellinzony. Na této trase museli vystoupat do Passa di S.Jorio (1984m) a tam překročit hranice se Švýcarskem. Odtud ještě kousek výše k rozcestníku ( 2012m), a pak za soumraku zase toto převýšení sejít až dolu. Cesta byla hodně náročná, panuje zde ukrutné vedro. Stoupání Honzovi nedělalo velké problémy, Tom byl na tom o moc hůř. Před vstupem do hor, kdy se Tomův supporter musel vrátit, aby převezl auto na druhou stranu údolí, dal Honza Tomovi jasný signál, že tady v horách nehodlá závodit, že jsou tu sami dva a že do „civilizace“ dojdou společně. Tam pak zase začnou závodit. Když , za úplné tmy, sešli do nejbližší vesnice, kam se mohlo dostat auto, počkal Honza než se objeví Tomův supporter, a pak pokračoval dál. David si užil spoustu bloudění než Honzu zase nalezl.Ta blondýna co sedí v Davidově navigaci měla včera asi slabší den. Davida zavedla do končin, kde se cesty mění v neprostupný terén a začala přepočítávat.Kdo ví, jaký s ním měla úmysl…..

Honza , pak už za doprovodu Davida, pochodoval až do půlnoci. Došel na vlakové nádraží v Giubiascu, snědl připravené těstoviny (z Davida se postupně stává dokonalá hospodyňka), připnul si elektrický masážní přístroj a už ani nedopil svoje zasloužené nealko pivo a usnul spánkem spravedlivým. Zítra před sedmou už zase musí být na nohách tak za tu krátkou chvilku potřebuje nabrat co nejvíce sil.