Z výšky do hlubin

2. srpen 2010

Skoky do vody jsou už přes sto let součástí olympijských her. Skáče se z pružného prkna nebo desetimetrové věže, na kterou se většina populace nepostaví, natožpak aby skočila! Co pak teprve cliffdiving, tedy skok do přírodní vody ze skály vysoké i 30 metrů, kdy se skokan řítí stokilometrovou rychlostí? Tři sekundy volného pádu vyplněné akrobatickými triky jsou jen pro pár vyvolených skokanů, ostatním by se asi rozklepala kolena.

 

Stojí na kraji skalního převisu. Okolo davy diváků, nad hlavou modré nebe, pod nohama prázdnota. O třicet metrů níž se leskne hladina zatopeného lomu nebo moře s pěnou z vln, které se rozbily o skálu. Stačí tři kroky, ale ten třetí už nemůže vrátit zpátky. Fyzika je neúprosná a je jen na něm, co s gravitací a svým tělem v následujících sekundách udělá. Vzduchem letí tři vteřiny. Ale přijde mu to jako věčnost. Dvě salta, tři vruty a pak už se jeho tělo zařízne do vodní hladiny jak nůž do másla. Když pak na hladině otevře oči, vidí, jak davy kolem šílí. Takový je cliffdiving.

 

Uvádí se, že historie cliffdivingu, dnes považovaného za moderní extrémní sport, sahá až do roku 1770. Tehdy totiž bojovníci Kahekili posledního nezávislého krále Maui a čtyř Havajských ostrovů prokazovali svou odvahu a oddanost vládci skoky do moře z vysokých skalisek nad hladinou. Tato tradice se nazývala „lele kawa“, což prý v překladu znamená doslova „skákání z vysokých skal do vody po nohách bez vystříknutí“. O generaci později již prý „lele kawa“ byla skutečná soutěž se vším všudy, v níž si král Kamehameha vyhradil právo umění svých bojovníků hodnotit. Vítězem se stal muž s nejlepším provedením skoku a nejmenším šplouchnutím. Kaunolu na ostrově Lana´i, tedy místo, odkud se skákalo, bylo pak na dlouhá léta zapomenuto. Tradice skoků do vody zde ožila až o 200 let později, když se zde v srpnu 2000 konalo oficiální mistrovství světa v cliffdivingu.

 

Rekordy

 

Švýcar Olivier Favre v roce 1987 předvedl ve francouzském Villers-le-Lac skok z výšky necelých 54 metrů. Mezi ženami drží rekord Američanka Lucy Wardle, která zvládla 36,8 metrů. Někteří cliffdiveři, když nejsou po ruce skály, sáhnou i k jiným alternativám – jako třeba Frederic Weill, který se na hladinu italského jezera Verbano spustil z výšky 26 metrů z vrtulníku. Z českých skokanů je nejznámější Michal Navrátil, který jako vůbec první Čech dostal pozvánku na Red Bull Cliffdiving Series, kde skáče dvanáct nejlepších skokanů světa.

 

Mluvíme-li o historii cliffdivingu, nemůžeme opomenout zmínit některé rekordmany – mnozí z nich ale vlastně netušili, že se o nich někdy bude mluvit v souvislosti s nějakým extrémním sportem. Enrique Apac Rios jako první v historii skočil ze skály La Quebrada v mexickém Acapulcu. To bylo roku 1934 a skokanovi bylo tehdy třináct let! A La Quebrada se přitom tyčí do výšky 26,5 metrů!

 

Další zvláštní rekord je úzce vázán na území bývalého Československa – začátkem 70. let se poblíž severočeské Srbské Kamenice zřítilo jugoslávské letadlo a jedinou, kdo údajně pád z výšky 10 tisíc metrů přežil, byla letuška Vesna Vulovičová. Její jméno je proto zapsáno v Guinessově knize rekordů za „přežití nejhlubšího pádu“. Vloni pak z hrany Niagarských vodopádů skočil třicetiletý muž, který teprve jako třetí člověk v historii přežil pád do padesátimetrové hloubky světoznámé přírodní památky. On i oba muži před ním do Niagary skočili se sebevražednými cíly…

 

Adrenalin i bezpečnost

 

Cliffdiveři však nejsou sebevrahy, jak by se běžné populaci mohlo zdát. Sice se skáče z výšek 20–30 metrů, ale podle pravidel WHDF (World High Diving Federation) musí být hloubka vody v místě dopadu nejméně pět metrů. Také by mezi jednotlivými skoky měly být dost velké, i hodinové pauzy, aby byl skokan plně soustředěný a odpočinutý. Chyby totiž mohou být pro další život skokanů dost zásadní. Podle statistik pochází každá šestá zlomenina páteře ze skoků do vody a následky jsou smutné, neboť převážně poranění v oblasti krční páteře s sebou přináší různou míru nevratného ochrnutí. Cliffdiveři ale nejsou žádní machři, kteří se pouštějí do hlubin zatopených lomů, aby uchvátili některou ze slečen na břehu. Uvědomují si vysoké riziko, a tak všechno, co před, během i po skoku udělají, má svůj smysl.

 

Vlastní skok od odrazu po dopad do vody je otázkou tří vteřin. Skokan při tom vyvine rychlost i 100 km/hod. a tak není divu, že je třeba být na podobný náraz připravený. Do vody musí cliffdiver dopadnout pod určitým úhlem ve vztahu k rychlosti svého těla a být dokonale zpevněný. Pokud to dokáže, nevystříkne při dopadu skoro žádná voda (přesně ve smyslu havajského „lele kawa“). To znamená cítit a naprosto dokonale znát své tělo, nejlepší skokani mají vytříbený smysl pro ovládání těžiště svého těla a vyrovnávají i ty nejmenší nuance – k tomu je třeba talent a samozřejmě i příprava. Světová elita, k níž patří i již zmiňovaný Michal Navrátil, má za sebou kromě minulosti na skákacích prknech nebo věžích často i gymnastickou průpravu.

 

Red Bull Cliffdiving Series

 

S cílem propagovat cliffdiving jako sport vznikla pod patronátem výrobce energetických nápojů Red Bull unikátní série vybraných podniků. Startuje v ní jen dvanáct vybraných borců, včetně živoucích legend jako je devítinásobný mistr světa Orlando Duque, mimo jiné držitel nejvyššího bodového ohodnocení historie, nebo technicky velmi nadaný dosavadní lídr letošního ročníku Red Bull Cliffdiving Series, Gary Hunt z Velké Británie. A jak již bylo zmíněno, startuje zde jako vůbec první Čech také čerstvě pětadvacetiletý Michal Navrátil, který byl vloni jednou třetí a celkově obsadil sedmé místo.

 

Michal Navrátil je jedním z osmi Evropanů v soutěži. Jako kluk dělal plavání a gymnastiku, později obě disciplíny skloubil ve skocích do vody, jimž se věnoval pět let. Patřil k republikové špičce, ale v pubertálních letech toho nechal. Pak ale objevil cliffdiving a atmosféra závodů ve volné přírodě jej pohltila. V rámci přípravy se znovu vrátil do bazénu a na skokanský můstek a při své třetí účasti na mistrovství Evropy už přivezl domů bronz. Když se pak potkal v Itálii s Kolumbijcem Orlandem Duquem, který jej pozval na první Red Bull závody, nabrala jeho kariéra zcela jiný směr. Začal se utkávat s naprostou světovou elitou cliffdiverů, a když pak v únoru 2009 dostal pozvánku do Red Bull Cliffdiving Series, byl tento postup zpečetěn.

 

V průběhu roku si vybraní skokané zaskáčou na různých zajímavých místech. Letos hostí sérii Red Bull Cliffdiving Francie, Mexiko, Norsko, Itálie, Švýcarsko a samozřejmě Havaj. Každý z účastníků předvede v každém závodě tři skoky, v nichž musí ukázat, co umí. Posuzuje se samotný odraz, pozice ve vzduchu i dopad do vody. Čím větší výška odrazového místa, tím větší náročnost skoku a tím více bodů. Rozhodčí do výsledku zahrnou i reakci publika, které patří k pevné součásti závodů v Cliffdivingu. Odměnou pro dvanáct nejlepších skokanů světa je titul mistra světa a zajímavá finanční odměna.

 

Český cliffdiving

 

Není potřeba mít moře, abyste se mohli cliffdivingu věnovat. Dá se skákat i do sladké vody, a cliffdiving je proto letní sport jako každý jiný. Roku 1999 bylo několika málo nadšenci založeno občanské sdružení Highjump, které si klade za cíl rozvíjet tento adrenalinový sport v České republice. Historicky první mistrovství republiky v cliffdivingu se díky jejich aktivitě konalo před deseti lety a již tehdy jej hostil zatopený žulový lom Hříměždice, který najdete nedaleko Dobříše. Kdysi byl hojně využíván jako výcvikové středisko pro armádu. Po vojácích tu zůstal železný ponton postavený na čtyřech sloupech, na dně je starý potápěčský zvon a důlní vozík připomínající původ lomu. Maximální hloubka lomu je 8 metrů, což takzvaný bývalý Kujalův lom předurčuje pro cliffdiving. Letos na konci července poskytne lom azyl desítkám skokanů a tisícům diváků již pojedenácté…

 

Obliba Highjumpu rok od roku roste. Vloni se sem na pozvání pořadatelů přijel podívat i Kolumbijec Duque a spolu s ním dalších šest a půl tisíce diváků. Vítězství si z jubilejního desátého ročníku odvezl Michal Navrátil. Ten bohužel letos obhajovat nebude, jako highdiver je zaměstnán na Oasis of the Seas, největší zaoceánské lodi světa, kde se stará o doprovodný program pro 6 400 hostů na palubě. „Prodloužil jsem kontrakt na lodi do půlky října. Dovolí mi zúčastnit se pouze závodu Red Bull Cliffdiving Word Tour. Tento rok kvůli kontraktu na lodi vynechám bohužel nejen Highjump, ale i Marmeeting v Itálii a závody highdivingového světového poháru ve Slovinsku a Itálii,“ vysvětlil svou absenci nejlepší český cliffdiver.

 

Závody Highjump jsou otevřené pro všechny příchozí a přihlásit se tedy může kdokoliv. Soutěž v Hřiměždicích sice není tak drsná, jako jsou závody Red Bull série, ale přesto je to nejlepší, co v České republice můžete vidět. Lákadlem pro diváky je i bohatý doprovodný program, který dělá ze závodů spíše dvoudenní festival. Letos odstartuje v pátek 30. července a vyvrcholí o den později, v sobotu 31. července, finálovými skoky.

 

GPS souřadnice lomu: 49°41'12.67"N 14°16'29.67"E

 

Text: Tomáš Gladiš

Foto: Red Bull Photofiles / Highjump.cz